Univerzální vojáci sportu aneb co prozradily Peltovy SMSky

Apolena Ondráčková, právnička TI v pořadu Reportéři ČT | zdroj: ČT

Fotbalový boss Miroslav Pelta společně s vysoce postavenou úřední osobou Simonou Kratochvílovou nezákonně ovlivňovali přerozdělování stamiliónových dotací pro sport. Jedná se o podezření na trestný čin zneužití pravomocí úřední osoby, porušení povinnosti při správě cizího majetku a zjednání výhody při veřejné zakázce a veřejné soutěže. Spolu s bývalým ředitelem odboru sportu Ministerstva školství Zdeňkem Břízou nezákonně zařídili, aby FAČR, která sdružuje všechny fotbalové kluby v zemi, získala na svou činnost v roce 2017 bezmála 563 miliónů korun, což bylo o 9,5 miliónů více, než měla nárok.

 

Dotace z EU vs. dotace do sportu

„MŠMT má stanovený rozpočet, a ten nějakým způsobem podle stanovených pravidel rozděluje. Samozřejmě, pokud vy si vydobudete nějakou částku navíc, tím pádem ochuzujete ostatní kluby, nebo například svazy,“ objasňuje v reportáži základní logiku a principy rozdělování dotací Apolena Ondráčková, právnička TI a specialistka na korupci ve sportu.

Právník obviněného Z. Břízy ale tvrdí, že dotování sportu se řídí jinými pravidly než například evropské dotace a tím pádem je tenhle případ jedno velké nedorozumění.

Miroslav Pelta si svým netransparentním chováním a svou korupční činností upevňoval profesní a společenský vliv. Spolu se Simonou Kratochvílovou, se kterou udržoval milostní vztah, se domlouvali, komu dotace poskytnout a komu nikoliv. Dvojice tedy předem vybrala 21 projektů, které byly následně dotovány.

 

Kauza na nejvyšších postech

Tím ale korupční kauza nekončí – podpora jednotlivých projektů údajně zasahuje až do nejvyšších pater politického života, jelikož přední politici měli na prosazení svého projektu eminentní zájem. Policie v této kauze vyslýchala např. exministra zemědělství Mariána Jurečku, předsedu Ústavního soudu Pavla Rychetského nebo i expremiéra Bohuslava Sobotku. Exministryně školství Kateřina Valachová byla také vyslýchána, ale manipulace s dotacemi popírá a sama podala demisi. V kauze byl obviněn i lobbista a předseda ČUS Miroslav Jansta, nebo generální sekretář České unie sportu Jan Boháč.

„Primárně to demonstruje, jakým způsobem na MŠMT byly přerozdělovány finance do sportu nesystematicky a bez jasných pravidel. K téhle situaci nemělo v žádném případě dojít,“dodává Apolena Ondráčková.

 

Na celou reportáž se můžete podívat na webu České televize.

Blog Gavina O´Briena: „Pořadatelská kontroverze fotbalového mistrovství světa 2018“

Gavin O´Brien, stážista Transparency International Česká republika | zdroj: TI

Mistrovství světa ve fotbale 2018 v Rusku právě vrcholí. Na hřišti mezi sebou zápasí ty nejlepší týmy světa o to, kdo se stane šampionem. Průběh poháru je velmi barvitý – i přes jasně dané favority nabídly dosavadní zápasy několik překvapení, která nikdo nečekal, jako bylo vítězství Mexika 1:0 nad obhájci titulu z Německa, nebo postup Ruska přes španělský národní tým v penaltovém rozstřelu.

Nejvíce emocí v rámci fotbalového dění necítí tentokrát jen skalní fanoušci, kteří pro tento sport dýchají, ale to pravé rozrušení panuje právě mezi zeměmi, které se ucházely o pořádání této prestižní sportovní akce, a které prohrály s jedním z nejméně pravděpodobných kandidátů – Ruskem.

Cesta ke světovému poháru 2018 byla lemována silným rozhořčením nad ruským zásahem do výběru pořadatelské země a mnoha obviněními, že Rusko bylo vybráno na základě korupčního jednání. Obvinění plynula z dojmu, že Rusko nesplňovalo podmínky pro hostování mistrovství, a to především ve srovnání s ostatními zájemci (o pořádání poháru se ucházela Anglie a spojené nabídky přišly také od Belgie s Nizozemskem a Španělska s Portugalskem).

 

Nezpůsobilý kandidát

Rusko se nepyšní stabilními fotbalovými úspěchy, na světový pohár v Jihoafrické republice v roce 2010 se jeho tým ani nekvalifikoval. FIFA nejprve ohodnotila ruskou přihlášku jako jednu z nejriskantnějších z provozního hlediska, jelikož země neměla dostatečnou infrastrukturu pro pořádání takové akce – nejen naprostý nedostatek vyhovujících fotbalových stadionů, ale také nízké ubytovací a dopravní kapacity nepřipravené na takový příliv fotbalových fanoušků.

Vzhledem k nedávnému skandálu, který se dotkl několika vedoucích představitelů FIFA a úplného obratu Ruska, mnoho lidí pochybovalo o zákonnosti metod, které Rusko používalo k zajištění nabídky.

 

Hlas za obraz

Ve světle těchto obvinění spustil tehdejší hlavní vyšetřovatel Etické komise FIFA, Michael J. Garcia, dvouleté vyšetřování praktik, které státy v těchto pořadatelských kláních používají, a to se zaměřením na Rusko a Katar. Ač bylo obvinění vůči Rusku mnoho, Garcia zúžil své vyšetřování na čtyři z nich:

  • člen rady FIFA Michel D’Hooghe přijal umělecké dílo výměnou za svůj hlas pro Rusko;
  • ruská delegace se neoprávněně pokusila ovlivnit hlasování Amose Adamu, člena rady FIFA, financováním rozvojových projektů v Nigérii;
  • člen rady FIFA Franz Beckenbauer vstoupil do smluvního poměru s ruskou plynařskou společností výměnou za svůj hlas ve prospěch Ruska;
  • a Lord Triesman zveřejnil tvrzení, že docházelo k tajným domluvám mezi Ruskem a Španělskem.

V závěrečné zprávě vyšetřování se také zmiňuje pozoruhodný fakt, že všechny počítače, které používala ruská delegace, byly příhodně zničeny.

 

Okleštěný report

Tuto závěrečnou 350 stránkovou zprávu podal Garcia etické komisi FIFA v září 2014. Ta hodnotila praktiky, které používalo 6 států ucházejících se o pořádání mistrovství v roce 2018 a také zemí zapojených do výběru pro rok 2022. Hans-Joachim Eckert, vedoucí oddělení pro etické záležitosti FIFA, publikoval zkrácenou zprávu o 42 stranách, která očišťovala Rusko i Katar od všech obvinění.

Média označila tuto skrovnou zprávu za pokus „zahrát kauzu do outu“ a Garcia brzy poté rezignoval na post v etické komisi s prohlášením, že ono shrnutí bylo „nedostatečné“. FIFA nezveřejnila plné znění zprávy až do roku 2017, kdy k tomu byla donucena potom, co report unikl do německého deníku Bild.

 

Zrušený přátelák

Po zveřejnění vyplynulo na povrch překvapivé množství informací o tom, jaké nekalé a pochybné praktiky mnozí zájemci používají. Ač bylo mnoho z porušení spíš nezávažných, zpráva ukázala především šíři takových praktik. Jedním z nejméně očekávaných provinilců byla Anglie, která v jednom z případů plánovala přátelské utkání s Thajskem, které se mělo odehrát 8 dní před hlasováním, to však zrušila den předem, když vyšlo najevo, že Anglie thajský hlas nezíská.

I když se může zdát, že se nejedná o nějaké závažné překračování pravidel, ani ta nejmenší porušení by neměla zůstat bez zájmu. Pochybné praktiky začínají na té nejnižší úrovni a přerůstají do větších problémů, které pak ovlivňují úroveň nejvyšší a mohou nakonec přispět k úplné diskreditaci fotbalového mistrovství světa a zemí, které se zapojí.

 

Nejasná budoucnost poháru v Kataru

Ztělesněním je dnešní situace Kataru, jehož nekalé praktiky v rámci výběru pořadatelské země vedou mnohé k otázce, zda by volba pro rok 2022 neměla být zrušena. Naproti tomu hodnocení Ruska očistilo letošního pořadatele a vykreslilo ho v nejlepších barvách. Vzhledem k problémům, které se nevyhnuly v menším nebo větším měřítku žádné z kandidátských zemí, by bylo více než překvapivé, kdyby Rusko bylo tím jediným státem, který by udržel vše v naprostém souladu s pravidly.

Ačkoliv bylo Rusko zbaveno všech obvinění, stále zůstává příliš mnoho doložených případů, ve kterých se země snaží si pochybnými praktikami zajistit roli pořadatele a důsledky takového jednání jsou jasně negativní.

 

Sledování zápasů vs. Sledování jejich pozadí

Pro nás jako diváky je hned z několika důvodů stěžejní tyto korupční praktiky sledovat. FIFA nepřevezme tuto zodpovědnost (jak jsme mohli vidět již několikrát v minulosti), má monopol na organizaci světového poháru a nadále bude zneužívat volbu pořadatele k tomu, aby si „zvýšila profit“ místo toho, aby pořadatelství získala země, která si ho skutečně zaslouží.

Volba by se nikdy neměla omezit pouze na to, kdo je schopen zaplatit nejvíc. Mnoho kandidátů bude i nadále prohrávat, jednoduše proto, že nemají dostatek peněz a vlivu. Navíc, pokud někdo vyhraje volbu díky korupci, je o to pravděpodobnější, že korupce nebude v takové zemi ojedinělá. Dále pokud díky korupci dosáhnou toho, co chtějí, budou v takových aktivitách pokračovat a sportovní prostředí se bude potýkat s navazujícími problémy.

Například Rusko i Katar, jako pořadatelé pro roky 2018 a 2022, jsou vyšetřovány nejen kvůli korupci, ale také kvůli porušování lidských práv (nelidské podmínky práce při stavbě stadionů, atd.).

 

Není to jen o fotbale

A konečně, pokud se nebudeme zabývat korupcí v rámci mistrovství světa, nejen že bude narušena integrita fotbalu jako takového, ale otevřou se dveře takovým praktikám i do dalších sportů po celém světě.

Uzavřu to podstatnou otázkou pro Vás, čtenáře. Jak daleko můžeme nechat dojít nátlakové taktiky a nelegitimní volební praktiky, než si uvědomíme, že se jedná o korupci a budeme ji podle toho penalizovat?

 

Autorem je Gavin O’Brien, stážista Transparency International Česká republika.

Na Janstově seznamu úředníků, kteří jeli na olympiádu, je jedenáct jmen

Předseda České unie sportu Miroslav Jansta | zdroj: Michal Šula, MAFRA

Česká unie sportu obviněná policií ze zneužití sportovních dotací vrací úder. Její funkcionáři si vyžádali podle zákona 106 seznam politiků a úředníků z ministerstva školství, kteří se nechali za peníze Českého olympijského výboru pozvat na některou z olympiád. MF DNES se podařilo seznam získat.

V úterý se konala valná hromada unie v Nymburku a její předseda Miroslav Jansta měl v úmyslu tam veřejně seznam úředníků přečíst, ostatně to avizoval i v květnovém rozhovoru pro MF DNES. Nakonec si to ale rozmyslel na doporučení kolegů právníků a kvůli ochraně osobních údajů GDPR a nechtěl ho dát z ruky.

MF DNES se podařilo seznam získat od zdroje ze sportovního prostředí. Týká se tří olympiád mezi lety 2012 až 2016 a je na něm celkem 11 lidí, z nichž někteří jeli opakovaně. Na seznamu figurují samozřejmě tři ministři a náměstek pro sport, jejichž účast je logická, protože reprezentují stát. Jenže mezi „účastníky zájezdu“ jsou i řadoví referenti odboru sportu. Najde se tam i náměstkyně ministra pro legislativu a mezinárodní vztahy Dana Prudíková. Ta sport v kompetenci nemá. Je kamarádka exministryně Kateřiny Valachové, se kterou jela do Ria v roce 2016.

Proč je takový seznam důležitý? Unie je obviněna, že chtěla intervenovat na ministerstvu školství a chtěla získat dotace na úkor olympioniků, kterým přikleplo víc milionů. A Jansta teď ukazuje, že to dělali úředníci, kteří byli kvůli výletům olympijskému výboru zavázáni.

„Na odboru sportu pracuje dvanáct lidí a třeba se stalo, že čtyři z nich, tedy třetina, byli na olympiádě,“ upozorňuje Jansta.

Jansta je obviněn za to, že se snažil tlačit na náměstkyni ministra školství, aby jeho Unie sportu dostala na dotacích více peněz. Zjistil totiž, že má schváleno jen 48 milionů korun místo původně schválených šedesáti. Jansta argumentoval v zachycené SMS, že „je potřeba pokrátit olympijský výbor“, protože ten je mnohem menší než masová Česká unie sportu. A dostal podle něj neúměrně moc peněz.

 

Jednání se Slováky v Riu

MF DNES se včera snažila kontaktovat co nejvíce úředníků ze seznamu. Náměstkyně Dana Prudíková nejprve zvedla telefon, ale omluvila se, že má jednání. Pak už komunikovala jen přes SMS a nakonec zaslala vyjádření přes tiskový odbor.

„Paní náměstkyně pro řízení sekce legislativy a mezinárodních vztahů Dana Prudíková byla na letních olympijských hrách 2016 v Rio de Janeiru oficiální členkou delegace paní ministryně jako její doprovod. Hlavním bodem programu delegace byla účast na olympijských hrách dle protokolu Mezinárodního a Českého olympijského výboru. Nad rámec tohoto programu proběhlo jednání s ministrem sportu Brazílie a proběhlo také jednání se slovenskými kolegy ohledně jejich zkušeností se zákonem o sportu,“ stálo ve vyjádření.

Podobně se MF DNES snažila kontaktovat e-mailem i ředitele odboru sportu z éry Valachové Jana Schneidera. I ten ji doprovázel do Brazílie. Schneider odepsal, „že je ohledně svého působení na ministerstvu vázán mlčenlivostí“.

Na seznamu je i pozdější náměstkyně Valachové Simona Kratochvílová, obviněná v kauze Pelta, která ovšem v době cesty na olympiádu pracovala jako ředitelka kanceláře ministryně.

S ministrem Marcelem Chládkem do Soči cestovala Aneta Lačevová, referentka kanceláře ministra (ta si pak stěžovala na ministrovo chování a kvůli této kauze Chládek i skončil). Lačevové reportér MF DNES napsal přes Twitter, ale nereagovala.

 

Dojmy z her využijí v koncepci

Mluvčí olympijského výboru Barbora Žehanová MF DNES poskytla směrnici výboru, podle níž má právo pozvat na olympiádu vyjmenované ústavní činitele, ale pak je v ní i obecná formulace, že lze pozvat „další osoby v rámci expertní skupiny vytvořené pro konkrétní hry“. Úředníci měli hrazený pobyt a vstupy na sportoviště. Cestovali tam ve vládním letadle, které by tam mířilo i bez nich, takže to náklad navíc nebyl. Obdrželi však darem oblečení a další dary s logem českého olympijského týmu.

„Na olympiádu jezdí úředníci bez jakéhokoli systému, a ti pak rozdělují peníze pro sport. Na Peltu se pořád útočí, že jel nějaký úředník na zájezd s Jabloncem, ale tohle je ještě horší. Ta pravidla měla stanovit ministryně. Olympijský výbor jen dostal pokyn, koho má vzít,“ míní Jansta.

Unie si kromě jmenného seznamu vyžádala i zprávy, které účastníci o své cestě na olympiádu sepsali. I ty má MF DNES k dispozici a najdou se v nich fráze typu „získané poznatky doporučujeme zohlednit při přípravě nové koncepce podpory sportu“.

Právnička protikorupční organizace Transparency International Apolena Ondráčková se pozastavuje nad tím, proč si Jansta seznam zajistil až nyní, když o cestách věděl jistě i v roce 2012.

„Pokud je to vše pravda, bude důležité požadovat vysvětlení nejen od ministerstva školství, ale i od olympijského výboru, z jakého titulu a za jaké finance bylo cestování úředníkům umožněno,“ míní Ondráčková.

Zdroj: iDNES.cz

Podvody s dotacemi v Praze? Policie loni dostala dvě tajné nahrávky informátora z magistrátu

Na možné manipulace s přidělováním sportovních dotací v Praze loni upozornil informátor přímo z magistrátu. Obrátil se na organizaci Transparency International, které poskytl klíčové důkazy: dvě tajné nahrávky a tabulky s označenými předem vybranými projekty, mezi něž se stamiliony údajně dělily. Zástupci Transparency podali trestní oznámení. Jestli na jeho základě v úterý policie na pražském magistrátu zasahovala, však není jasné.

„My jsme v nedávné době podali trestní oznámení kvůli podezření na machinace s dotacemi na magistrátu. Je možné, že trestní stíhání probíhá na jeho základě,“ řekla Radiožurnálu právnička Transparency International Sylvie Kloboučková.

 

Dvě nahrávky a tabulky

Organizace trestní oznámení podala na konci loňského května na základě informací whistleblowera přímo z pražského magistrátu. Poskytl jí dvě nahrávky a tabulky, které podle něj dokazují, že grantová komise pro sport přihrávala dotační stamiliony předem určeným projektům. Server iROZHLAS.cz se s obsahem trestního oznámení seznámil.

O tom, kdo dostane dotaci, podle něj magistrátní komise pod vedením Karla Březiny z ČSSD, měla předem jasno. Podle protikorupční organizace to dokazují nahrávky tajně pořízené na poradě hodnotitelů, kteří grantové komisi na základě bodování doporučují dotace ke schválení. Oba audiozáznamy Transparency International předala policii.

„Na audionahrávce je zaznamenáno, že je předem daný výběr projektů, které mají být podpořeny, které mají nějakou prioritu. Hodnotitelé mají připravit bodové ohodnocení tak, aby tyto projekty byly následně postoupeny komisi, která je následně postoupí radě města, případně zastupitelstvu,“ popisuje trestní oznámení.

Expertní komise však podle něj vůbec o doporučených kandidátech nejednala, ale pouze je automaticky schválila. Celkem se takto mělo rozdělit půl miliardy korun.

Rozhovor Sylvie Kloboučkové, právničky TI, pro Radiožurnál | zdroj: Český rozhlas

‚Jednali podle pokynů‘

„Z nahrávky je zřejmé, že hodnotitelé takto jednají podle pokynů z nějakých nadřízených míst. Dále je zřejmé, že byly dány určité objektivní metody hodnocení projektů, které to komplikovaly. Takže se vymýšlel způsob, jak tam zavést novou subjektivní hodnoticí kategorii. Díky ní by mohli potom ovlivnit pořadí jednotlivých projektů,“ upozorňuje trestní oznámení.

Kromě nahrávek přinesl informátor i další klíčový důkaz: tabulky, v nichž jsou projekty označeny různými barvami podle toho, který z nich má peníze dostat. Březina se k informacím nevyjádřil, ve středu nebral telefon, nereagoval ani na SMS zprávu.

 

‚Systém Pelta‘

Popsaný systém připomíná kauzu fotbalového bosse Miroslava Pelty a tehdejší náměstkyně ministerstva školství Simony Kratochvílové, které kvůli dotačním podvodům policie loni obvinila. I v jejich případu dotační stamiliony údajně směřovaly k předem vybraným projektům. Pelta s Kratochvílovou navíc podle policie ovlivňovali složení výběrové komise na ministerstvu tak, aby jim šla na ruku.

Oba případy spolu navíc úzce souvisí, loni při startu „kauzy Pelta“ detektivové dorazili i na pražský magistrát. Nakrátko tam zadrželi právě Březinu a ředitelku odboru sportu Soňu Fáberovou.

V úterý se na magistrát kriminalisté vrátili. Jak uvedl deník Mf Dnes, Březinu i Fáberovou chtějí vyslýchat, zajímají se však také o volejbalového manažera a pražského zastupitele Antonína Lébla (ANO) nebo jeho kolegu a starostu Březiněvsi Jiřího Haramula (ANO).

 

Souvislost není jasná

Jestli se nynější akce Národní centrály proti organizovanému zločinu týká i trestního oznámení podaného Transparency International, není jasné.

„Loňský zásah na ministerstvu školství byl obdobný, body byly dávány účelově vybraným subjektům. Už tehdy tam jedna větev mířila na magistrát, Soňa Fáberová podávala vysvětlení. Je možné, že se rozvíjí tohle. Naše kauza s tím přímo nesouvisela, tam se jednalo o zcela samostatné informace,“ upřesnila Kloboučková.

Samotný magistrát prý žádné bližší informace o úterní policejní akci nemá. „Musíte se obrátit na zastupitelství,“ uvedl stručně jeho mluvčí Vít Hofman. Městské státní zastupitelství v Praze, které dotační případ dozoruje, nereagovalo.

Podle primátorky Adriany Krnáčové (ANO) zatím vyšetřovatelé neposkytli dostatek informací. I tak ale bude chtít postavit Fáberovou mimo službu.

Zdroj: Český rozhlas

Nabité sportovní léto ve stínu korupčních skandálů

Korupční víceboj | zdroj: TI

Jak už to tak ale bývá, nic není růžové. Stín korupce stále provází všechny velké mezinárodní sportovní akce a mezinárodní sportovní svazy. A to kazí fanouškům i účastníkům radost ze sportu.

Letošním hostitelem světového poháru ve fotbalu je Rusko. Stavební boom navázaný na přípravu akce vyvolává pochyby kvůli mnohým podezřením z korupce a špatného zacházení s pracovníky. Lidskoprávní organizace Human Rights Watch minulou středu vyzvala německou vládu, aby tlačila na to, aby FIFA skutečně prosazovala svou novou doktrínu dodržování lidských práv.

 

Sportovní kauzy, od Česka přes Ghanu ke kriketu

Tento týden zveřejnil ghanský novinář Anas Aremeyaw Anas zprávu z vyšetřování, které dělal v utajení pro BBC. V reportáži ukazuje představitele afrického fotbalu a rozhodčí při přebírání úplatků. Díky této reportáži rezignoval jeden z vysoce postavených rozhodčí ve FIFA, který měl jet na světový šampionát, a byla rozpuštěna Ghanská národní fotbalová asociace.

Minulý měsíc vydala podobnou investigativní reportáž Al Jazeera, tentokrát ne z prostředí fotbalu, ale rozsáhlé mapování ovlivňování zápasů v kriketu, na kterém se podílí mimo jiné i zkorumpovaní hráči. ICC, kriketový ekvivalent FIFA, reagoval na tato zjištění otevřením vlastního šetření. Bohužel až moc často taková reakce nepřichází.

 

Doporučení pro světový sport

V Transparency International oblast sportu analyzujeme už roky, mj. jsme vydali Global Corruption Report on Sport, připravili jsme průzkum mezi fanoušky FIFA, nebo se zasazujeme za transparentní sport v České republice v rámci naší národní kampaně www.korupcniviceboj.cz. Všechna naše dosavadní zjištění ukazují stále stejným směrem: mezinárodní i národní sportovní asociace si budou muset zajistit potřebný dohled a zprůhlednit své fungování.

Jenom pak se můžeme toto léto těšit z fair play.

Přeloženo z transparency.org

Blog Apoleny Ondráčkové: „My už také víme, kudy běží zajíc aneb rok poté“

Dnes je tomu přesně rok, co si policie přišla pro samozvanou „čtverku“ v souvislosti s rozdělováním sportovních dotací v rámci neinvestičního programu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT). Odstartoval tak závod o spravedlivý sport, k jehož vítězství je i po roce stále ještě daleko.

Miroslav Pelta | zdroj: sport.cz

Český sport totiž na trati nečekaly pouze překážky v podobě pozastavení toků peněz z MŠMT, ale také bolestivá očista vlastních řad. Ohlédněme se tedy zpět na tu pomyslnou startovní čáru a připomeňme si, o co se běží.

 

Muži a ženy činu

Pro rekapitulaci: v první vlně byli v souvislosti s investičními dotačními programy MŠMT zadrženi a následně obžalováni:

  • Simona Kratochvílová (tehdejší náměstkyně ministryně MŠMT pro řízení sekce sportu a mládeže)
  • Miroslav Pelta (tehdejší předseda Fotbalové asociace České republiky (FAČR))
  • Zdeněk Bříza (tehdejší vedoucí odboru sportu MŠMT)
  • Miroslav Jansta (stále působící předseda České unie sportu (ČUS))

Trestní stíhání bylo zahájeno ze:

  • spáchání trestných činů zneužití pravomoci úřední osoby;
  • sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě;
  • porušení povinnosti při správě cizího majetku.

Druhá vlna obviněných nezaostávala příliš dlouho a mezi „čtverku“, jak se sami rádi nazývali, přibyly jména jako Jan Boháč (generální sekretář ČUS) nebo samotný FAČR.  Dotační kauza se nevyhnula ani zástupcům z Magistrátu hlavního města Prahy Soně Fáberové a Karlovi Březinovi.

 

Mirek Dušín na prameni

Z telefonních odposlechů a odposlouchávacích zařízení z pražského pronajatého bytu bylo zjištěno, jak se Pelta a Kratochvílová, jinak známá jako Mirek Dušín, domlouvali na tom, jaké sportovní svazy a projekty dostanou finanční státní podporu a v jaké výši.

Pelta s Kratochvílovou jednoduše obcházeli či ovlivňovali expertní komisi, která na základě předem definovaných kritérií (dotačních klíčů) určila, kdo je oprávněným příjemce dotace a jaká bude výše této podpory. Podle vyšetřovatelů mělo dojít například k těmto praktikám:

  • obsazení lidí do expertní komise, kteří bodovali dle politické objednávky;
  • vyjednávaní vyšší dotační podpory pro předem určené projekty/svazy (např. pro FAČR);
  • určování, které projekty jsou hodny dotační podpory a které nikoliv a to na základě politické výhodnosti.

Nejen, že výše uvedené praktiky jsou míle daleko od spravedlivého a potažmo legálního způsobu přerozdělování státních dotací do sportu, ale takovéto machinace především umožnily skupině obžalovaných vybudovat si znamenitou síť důležitých kontaktů, známostí a vlivu. Mnohdy stačila na první pohled neškodná poznámka o potřebě finančních prostředků na konkrétní projekt, a pokud jste byli duem Kratochvílová Pelta vyhodnoceni jako dostatečně vlivná „dobrá známost“ už se v pronajatém bytě rozhodovalo o vás bez vás. To je příklad předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského, který se zmínil o sportovním a zároveň dobročinném projektu, který zaštiťuje.

Za jeho zájmy se u Pelty přimluvila i Kratochvílová: „Potom tenisový klub Lužánky, to je Rychetský, tomu bychom měli dát, ale ten má desítku teda.“ „No tak jestli je to Rychetský, to je potřeba,“ konstatuje Pelta.

 

Běh na dlouhou trať

Od té doby, co padly první obžaloby, se odehrálo několik událostí, které rozpohybovaly financování českého sportu. Kateřina Valachová odstoupila z postu ministryně školství, proběhla kontrola ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu (kontrolní závěr naleznete zde), došlo k pozastavení investičních dotačních programů a jejich přenastavení, byl zvolen nový předseda FAČR – a to i přes Peltovu kandidaturu, kterou symbolicky zahájil z vazby.

K soudu pomalu, ale jistě putují všichni obžalovaní. Na události posledního roku je potřeba nahlížet i kritickým okem – alokované dotace na sport jsou stále pod téměř nulovou kontrolou, MŠMT se potýká s nízkou odbornou personální kapacitou a nestabilní sportovní politikou, která by obstála před otrlými a věci znalými sportovními funkcionáři. Na Peltovu větu: „samá transparentnost, ale aby se hledělo, co sportovní svazy potřebují, to ne,“ lze tedy pouze lakonicky odpověď: díky za ní, snad jí bude víc – té transparentnosti, a to třeba i díky naší kampani Korupční víceboj.

Autorka je právničkou v TI.

Zimní olympiáda se v Česku pořádat nedá, chybí pořádný kopec. A na letní teď není doba, říká Kejval

Apolena Ondráčková, právnička TI | zdroj: Seznam Zprávy

 

Hry v Česku nebudou. Žádný takový projekt nemá podporu Českého olympijského výboru, říká jeho předseda Jiří Kejval.

Přestože se čas od času i v Česku někdo pokusí zamávat praporem s pěti spojenými kruhy, reálně se myšlenky, že by snad země měla v dohledné době pořádat olympijské hry, obávat nemusíme.

„Každý takový projekt by musel mít podporu národního olympijského výboru,“ říká Jiří Kejval, předseda ČOV. A dodává, že žádný takový tu není.

Před 15 lety rozjel tehdejší primátor hlavního města Pavel Bém projekt Praha olympijská. Měl cílit ke kandidatuře české metropole na pořádání olympijských her 2016 či 2020.

Projekt skončil fiaskem, přesto nedávno proskočily v médiích hlasy experta ČSSD na oblast sportu Michala Krause či Jaroslava Bžocha, poslance za ANO, že by jim přišlo sympatické myšlenku oživit.

Nezávisle na tom pak Radoslaw Jecek, starosta obce Karpacz na polské straně Sněžky, dlouhodobě volá po zimní olympiádě, která by využila horská střediska na obou stranách hranice. Případně zapojila i německou bobovou dráhu v Altenbergu.

Jiří Kejval nad tím jen kroutí hlavou. „Bez souhlasu národního olympijského výboru žádná olympiáda být nemůže. A já o ničem takovém v posledních letech nikdy s nikým nemluvil,“ zdůrazňuje Kejval.

„Z hlediska přírodních podmínek se tu zimní olympijské hry pořádat nedají. Tečka. To bych byl rád, aby bylo naprosto jasné. Nemáme tu takový kopec, na kterém by se dal uskutečnit olympijský sjezd nebo závod v super G,“ vysvětluje Kejval.

Ani variantu letní olympiády v Praze neakceptuje. „Praha má svých problémů dost i bez toho. Není na to doba.“

Jak Kejval zpětně hodnotí aktivitu Českého olympijského výboru ohledně úprav státní hymny? Proč ČOV nadále nefiguruje v roli poškozeného subjektu v dotační kauze České unie sportu? Jak Kejval vnímá změny ve financování českého sportu a roli Milana Hniličky coby vládního zmocněnce? A jak ho zaskočily kritické poznámky bývalého poslance Jiřího Holečka a Apoleny Ondráčkové z Transparency International k projektu národních olympijských center? Vše ve videu nad tímto textem.

Zdroj: Seznam Zprávy

Blog Davida Kotory: „Chléb a hry“

David Kotora, fundraising a komunikace TI | zdroj: TI

Do sídla Transparency International vedou spletité cesty. Palmovka je v poslední době totiž trochu „no-go zónou“.

Důvod? Několikaměsíční rekonstrukce vestibulů metra. Uzavření Zenklovy ulice a tramvajového spojení směr Kobylisy kvůli opravám. A naposledy také dlouholetá anabáze jménem Libeňský most, která vrcholí jeho dočasným uzavřením a posléze znovuotevřením pro MHD i automobily do šesti tun – víc by totiž nemusel vydržet.

O to bizarnější mi přijde, když narazím na aktuální článek Olympijský sen se vrací. Česko oprašuje plány na pořadatelství. Po jeho přečtení si představuji nepředstavitelné – jak Praha pořádá olympijské hry a denně odbavuje stovky tisíc návštěvníků, sportovců a novinářů, kteří se sjeli z celého světa na největší a nejprestižnější sportovní událost planety. Pojďme si to ale shrnout pěkně popořádku.

 

Olympijský čtyřboj v pořádání

Praha se pokoušela v minulosti o kandidaturu na pořádání olympijských her celkem třikrát. Nejprve za první republiky, plány skončily záhy. Podruhé v průběhu Pražského jara s cílem pořádat OH 1980, kdy jsme tomuto snu byli nejblíže. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa přišla ledová sprcha a sovětské vedení rychle podporu otočilo. Hry tak připadly „nečekaně“ Moskvě. Jako jediné realizované memento pak zůstává Hotel Olympik na pražské Invalidovně.

Posledním pokusem s hořkou pachutí je více než deset let starý záměr o kandidaturu na OH 2016, resp. 2020. Český olympijský výbor se obrátil na tehdejšího primátora Prahy Pavla Béma, který cítil velkou příležitost.

Město zaplatilo z rozpočtu minimálně 70 miliónů korun za studie, analýzy, marketing a jako památník neuskutečněné olympiády nám zůstává metro v Letňanech, o jehož efektivitě se dodnes vedou debaty. Nyní se tedy myšlenka pořádání olympiády vrací už počtvrté. Samotný projekt však působí v momentálním rozpoložení českého sportu jako z jiného vesmíru.

 

Absence sebereflexe a sport bez koncepce

Sportovní funkcionáři a politici zřejmě velice rychle zapomněli na dotační skandál z jara loňského roku, kdy došlo k zadržení vedoucích představitelů sportovních svazů a státních úředníků. Sebereflexe se očividně časem vytrácí, pokud kdy vůbec nějaká byla. Pojďme si připomenout, že padla trestní oznámení, uvalily se vazby a policie věc stále šetří. A to je pouhý střep do mozaiky o stavu sportovního prostředí u nás.

Sport je velice atraktivní téma nejen pro fanoušky, ale i pro marketing a samotné politiky. Do sportu plyne stále více peněz ze státní kasy, tento rok je to cca 7 miliard korun, a to jen na centrální úrovni – jsou tu samozřejmě ještě další veřejné miliardy rozdělované kraji a obcemi.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy není v dostatečné kondici, aby zvládalo nynější nárůst veřejných financí. Limitem je podstav úředníků, nedostatečná kontrola vynaložených investic a především chybějící dlouhodobá koncepčnost financování sportu.

Střešní organizace a svazy jako Česká unie sportu (ČUS) či Fotbalová asociace České republiky se pak nacházejí v situaci, kdy ministerstvo do jisté míry suplují, ale o profesionalitě jejich výkonu hovoří už výše zmíněná dotační kauza. Český olympijský výbor (ČOV) pomyslnou hru na transparentní financování také pojal po svém. O nesrovnalostech v Národním olympijském centru vodních sportů jsme nedávno vydali analytickou zprávu.

Pozitivně by mohla působit aktivní snaha ČUS a ČOV o rozpoutání veřejné debaty a zapojení široké veřejnosti, ale bohužel zvolené téma míří mimo sport a jeho akutní problémy. Místo toho se investují prostředky a energie do diskuze o podobě české národní hymny.

A v neposlední řadě jsou tu politici. Ti cítí šanci utkat se o politické body a promptně vstupují do debaty ve stylu „slibem nezarmoutíš – miliarda sem, miliarda tam“. Třecích ploch je, zdá se, několik. TI se proto snaží zapojit do mistrovství o budoucnosti českého sportu všechny týmy a být minimálně prostředníkem v dialogu, a to i prostřednictvím naší dlouhodobé kampaně Korupční víceboj.

 

Není to jen o medailích a matce měst

Nezapomínejme, že sport není jenom o medailích, ale především o široké základně sportující veřejnosti. Nesmíme si stavět vzdušné zámky, nebo spíše stadiony a sjezdovky, jen proto, že jednotlivci byli na poslední olympiádě úspěšní. S ohledem na aktuální nastavení financování českého sportu by byla taková snaha pouze na úkor ostatních sportovců, kteří sice medaile nevozí, ale na státní podporu svého sportu mají stejný a legitimní nárok.

Pořádání olympijských her se ale nedotýká pouze sportovního prostředí. Tato událost by nebyla lokální záležitostí. Neskončili bychom jen u zmíněných pražských dopravních obtíží a stále visících otazníků nad městským obchvatem, novou linkou metra D nebo spojením na Letiště Václava Havla.

Týkala by se celé České republiky. Bylo by třeba vybudovat sportovní zařízení a areály. Dopracovat liniové stavby jako vysokorychlostní železniční spojení a dálniční sítě. Hovoříme o investicích a veřejných zakázkách v řádech stovek miliard korun.

Tam, kde jedni vidí ve hrách impuls a příležitost pro zlepšení, protože ekonomika nám teď šlape, druzí oprávněně nabádají k zodpovědným a neunáhleným krokům. Olympijské hry jsou sice výdělečnou záležitostí, ale spíše pro sponzory a investory než pro pořadatele.

Riziko, že jediným výsledkem ušlechtilé myšlenky na pořádání jedné z nejnákladnějších akcí současnosti bude další olympijská analýza za desítky miliónu korun, je nasnadě.

V horším případě to může skončit jako při poslední letní olympiádě v Riu de Janeiro 2016, kdy se mimo jiné brazilská státní ropná společnost Petrobras podílela na finančních machinacích souvisejících s budováním infrastruktury pro hry.

Celá kauza vyústila kromě mezinárodní ostudy ve vysoké tresty pro politické představitele, vrcholné manažery a v odstoupení prezidentky země Dilmy Rousseffové. O tomto případu známém v Latinské Americe pod názvem Operação Lava Jato (Operace automyčka) natočil mimo jiné Netflix seriál The Mechanism.

Jaké memento zanecháme budoucím generacím tentokrát?

Autor má na starosti fundraising a komunikaci v TI.

Blog Apoleny Ondráčkové: „Cena olympiády“

Apolena Ondráčková, právnička TI | zdroj: TI

Každé dva roky se pravidelně sjíždí nejúspěšnější sportovci této planety na jedno místo, kde svádí boj o medaile, osobní i světové rekordy a obdiv veřejnosti, která s napětím sleduje tato vrcholová klání a nadýmá se pýchou pokaždé, když to „cinkne“.

Je to zcela logické, neboť olympiáda představuje nejen pro sportovce, ale i pro společnost jako celek oslavu lidské síly, vytrvalosti, odhodlání, vlastenectví a samozřejmě i fair play. Avšak s těmito olympijskými atributy je nutno spojovat nejen samotné sportovce, ale především organizátory olympijských her. Pořádání tak velkolepé události, financované z velké části z veřejných financí, by mělo zrcadlit hodnoty, které prezentuje.

Ale je tomu tak i ve skutečnosti? Na úvod otázka k zamyšlení: jaká jsou kritéria pro výběr hostující země? Kde končí hranice udržitelnosti investic a začínají hry pořádané na úkor lidských a občanských práv, životního prostředí a s myšlenkou na ekonomickou profitabilitu?

Porovnali jsme čtyři olympijské hry s ohledem na téma financování sportu a korupci. Z dostupných údajů vyplývá, že pořádající země, které získávají nízké skóre v Indexu vnímání korupce (angl. Corruption Perceptions Index – CPI), se zároveň potýkaly s největšími problémy spojenými s korupčními aférami, pochybnými transakcemi a nehospodárným nakládáním s finančními prostředky.

V našem srovnání figurují pořadatelé jak zimních, tak letních her. Kanada (ZOH Vancouver 2010) a Spojené království (LOH Londýn 2012) se dlouhodobě drží v žebříčku CPI v první dvacítce. Naproti tomu Brazílie (LOH Rio de Janeiro 2016) oscilovala mezi sedmou a osmou desítkou, po proběhlé olympiádě se propadla dokonce na 96. příčku. A Rusko (ZOH Sochi 2014) stabilně okupuje místa v poslední čtvrtině Indexu.


Rusko – zimní olympijské hry Sochi 2014

Olympijské hry v Sochi jsou považovány za jednu z nejdražších sportovních události v historii. Náklady se vyšplhaly do astronomické výše 50 miliard dolarů, což je přibližně o 500 % více, než se očekávalo (v průměru překračují náklady na organizaci olympiády 150 % plánovaného rozpočtu).

Téměř veškeré finance na realizaci olympijských her byly poskytnuty ze státní pokladny či z ruské státní banky, přičemž 80 % všech nákladů nesouviselo se sportem, ale například s výstavbou tamní infrastruktury. Zodpovědnost za realizaci výstavby a vývoje olympijských her organizovaných v Rusku nesla státem vlastněná firma Olympstroy, která se netěší dobré reputaci. Je totiž známá svým úzkým napojením na soukromé firmy, které si tímto způsobem zajišťují například přísun státních zakázek.

 

Učebnicovým příkladem klientelismu a netransparentních zakázek na poli olympijském jsou následující dva příklady:

  • Na olympiádě v Sochi údajně vydělal nejvíce Arkadij Rotenberg, který zbohatl na prodeji potrubí státem vlastněné firmě Gazprom. Rotenbergovy firmy vyhrály veřejné zakázky odhadem za 7,4 miliard dolarů, což je více než celkové náklady na LOH ve Vancouveru. Je známo, že Arkadij Rotenberg a ruský prezident Vladimir Putin jsou blízcí přátelé.
  • Nejdražší účet ve výši 9 miliard dolarů za realizaci spojení mezi přímořským Sochi a horami vystavila státem vlastněná monopolní společnost ruských drah, v jejímž čele stojí Vladimir Jakunin, bývalý generál KGB a přítel Vladimira Putina.

Zde je nutné podotknout, že seznam afér spojených s olympiádou v Sochi u těchto dvou příkladů nekončí. Mimo jiné bylo například zjištěno porušování lidských práv dělníků či devastace životního prostředí.

 

Kanada – zimní olympijské hry Vancouver 2010

Olympijské hry roku 2010 stály Kanadu přibližně 5,5 miliardy dolarů (přímé i nepřímé náklady). To Vancouver zadlužilo až do roku 2014, kdy dlužnou částku splatili prodejem olympijské vesnice. Plánování, organizaci a financování 21. zimních olympijských her měla na starosti The Vancouver Organizing Committee for the 2010 Olympic and Paralympic Winter Games (VANOC).

Kromě vysokých nákladů spojených s realizací olympiády a nízké návratnosti těchto investic nebyla zjištěna zásadní pochybení v postupech při nakládání s veřejnými financemi či jiné korupční praktiky. Podle oficiálních auditů nebyly v činnosti VANOC shledány nedostatky, které by vyvolávaly otázky či vedly k vyšetřování.

 

Brazílie – letní olympijské hry Rio de Janeiro 2016

Náklady na realizaci olympijských her v Riu de Janeiru se vyšplhaly k částkám přesahujícím 13 miliard dolarů, přičemž celkový deficit činil přibližně 2 miliardy dolarů.

Mimo to, že se před zahájením olympijských her Rio de Janeiro potýkalo s vážnými problémy finančního, organizačního ale i společenského rázu (nedostatek finančních prostředků, nedostavěné stadiony, bezpečností rizika), o největší korupční skandál se postaral šéf brazilské olympijského výboru Carloz Nuzman. Rok po skončení olympiády se zjistilo, že uložil šestnáct zlatých cihel (v hodnotě cca 2 miliony dolarů) ve švýcarské bance.

Nuzman byl zatčen na základě podezření z korupce, praní špinavých peněz a podílení se na kriminální činnosti, o čemž svědčí i nárůst jeho majetku o 457 % v letech 2006 – 2016 bez možnosti dohledání zdroje příjmů. Podle vyšetřovatelů mohou tyto nejasné transakce souviset se zvolením Ria de Janeira jako hostitelského města olympijských her.

 

Spojené království – letní olympijské hry Londýn 2012

Odhaduje se, že Spojené království investovalo do pořádání olympijských her v Londýně 15 miliard dolarů, přičemž výnos činil okolo 3,3 miliardy dolarů. I z tohoto důvodu se londýnské olympijské hry považují za vůbec nejúspěšnější událost v olympijské historii. Za tímto úspěchem bezpochyby stojí i pečlivá příprava v podobě přijetí speciální legislativy, která dala vzniknout dvěma novým orgánům pověřeným organizací letních olympijských her – Olympic Delivery Authority (ODA) a London Organising Committee of the Olympic Games (LOCOOG). Pro zachování nezávislosti a transparentnosti byla jedna organizace financována soukromými a druhá veřejnými financemi.

Již před olympiádou se Spojené království těšilo robustnímu protikorupčnímu legislativnímu rámci (Fraud Act 2006, Bribery Act 2010 či Public Interest Disclosure Act 1998). Ve spojitosti s olympiádou poskytly tyto zákony ODA pilíř pro přijetí nových pravidel tykajících se veřejných zakázek, tzv. „balanced procurement“.

Ani Londýnu se však problémům zcela nevyhnul. ODA se dostala do hledáčku v souvislosti s výstavbou olympijské vesnice, do které byla zapojena společnost LendLease, jejíž bývalý šéf, David Higgins, byl zároveň nejvyšším představitelem ODA. Ke spolupráci mezi ODA a LendLease nakonec nedošlo.

 

Kde je problém?

Vysoké náklady spojené s realizací olympijských her nutně souvisí i s větším korupčním rizikem. Problémy vznikají v případě: 

  • nedostatku přípravných průzkumných studií,
  • nedostatečného legislativního rámce zajišťujícího efektivní nástroje pro boj proti korupci,
  • podcenění výběru lokality konání her,
  • nedostatku transparentnosti, přítomnosti klientelismu a střetu zájmů, které jsou umožněny slabými kontrolními mechanismy,
  • absence veřejné kontroly a účasti vč. novinářské obce.

Zodpovědnost za výše uvedené problémy nese nejen pořadatelská země, která má jako suverénní stát možnost tyto faktory ovlivnit, ale i Mezinárodní olympijský výbor, který by měl být před výběrem hostitele přesvědčen, že olympiáda nebude zneužita k odlivu peněz, upevnění moci či odvedení pozornosti od lokálních nebo mezinárodních problémů.

 

Předání pomyslné štafety

Další olympijské hry, tentokrát pořádané v Jižní Koreji, jsou za námi. Bude zajímavé sledovat, do jaké míry byla tato akce úspěšná pro všechny zúčastněné strany. Z předchozích zkušeností ovšem vyplývá, že olympiáda není pouze o sportovních výkonech reprezentantů, ale i o množství dalších faktorů, které do sebe musí zapadat jako skládačka.

Vždy je třeba zohlednit vliv olympiády například na společnost, finanční situaci, rozložení moci, sílu demokratických principů a míru veřejné kontroly pořádající země. To vše by měl Mezinárodní olympijský výbor při výběru dalšího pořadatele kvitovat a uvedené principy aplikovat bez ohledu na zákulisní politické dohody. Zatím se to „olympijsky“ ignoruje.

Autorka je právničkou v TI.

Podvodní agenti vydělávají na rodičích malých hokejistů

Ambiciózní rodič, který chce své dítě jednou vidět jako hráče NHL anebo alespoň v české extralize, je schopen obětovat nemalé částky na jeho výchovu. Od prvních hokejových krůčků až po profesionální smlouvy či start v lize se náklady podle Právem oslovených odborníků šplhají až ke dvěma miliónům korun.

Etická linka v hokeji | zdroj: ČSLH

Roční výdaje rodičů na jednoho hokejistu se mohou odhadem vyšplhat až na osmdesát tisíc korun.

Jenže někdy se rodiče, kteří mají od svých potomků přehnané očekávání a v hokejovém prostředí se příliš neorientují, stanou snadnou kořistí podvodných hráčských agentů. Ve snaze zajistit dítěti lepší kariéru jim zaplatí desetitisíce korun za smlouvy, které mladým, často průměrným hráčům slibují nesplnitelné.

„V minulosti jsme narazili na problémy s hráčskými agenty, respektive s lidmi, kteří se za ně někdy i podvodně vydávali. Rodiče hráčů v žákovském věku s nimi uzavírali nevýhodné smlouvy pod různými přísliby stáží či kempů v zahraničí anebo zajištění místa v klubu,“ potvrdila Právu právnička české pobočky Transparency International Sylvie Kloboučková.

Tato nezisková organizace už několik let spolupracuje s Českým svazem ledního hokeje (ČSLH) ve snaze pomoci takovým rodičům a malým hráčům vyvarovat se špatných zkušeností, jakých byla dříve celá řada.

 

Rodiče platili, agent předstíral snahu

Zavedli společnou Etickou linku, kam mohou lidé hlásit své problémy, zkušenosti a podávat podněty. Dělají pak i osvětové akce pro rodiny snažící se vychovat budoucí hokejové hvězdy.

Kloboučková upozornila, že na rozdíl třeba od fotbalu nemusejí mít hokejoví agenti žádnou oficiální licenci a skládat nějaké zkoušky. „Může to dělat prakticky kdokoli,“ uvedla.

Problematické případy prý hokejový svaz v minulosti zaznamenal napříč všemi věkovými kategoriemi, nejčastěji se ale jednalo o hráče v žákovském věku do čtrnácti let. „Šlo spíše o začínající mladé hokejisty, kterým agent nasliboval hory doly, a pak z toho dost nesplnil. Zčásti se na tom ale podílejí i rodiče, jejichž ambice byly přehnaně vysoké,“ potvrdil její slova mluvčí hokejového svazu Zdeněk Zikmund.

„Rodiče podepsali naprosto nesmyslnou smlouvu, v níž se zavázali k úhradě značných částek v řádech desítek tisíc korun, přičemž na druhé straně povinnosti toho agenta, které v ní byly zakotveny, byly minimální,“ vysvětlil.

Rodiče prý často investovali nemalé částky s vidinou, že jejich dítě pojede na nějaký tréninkový kemp do zámoří, což si ale mohli sjednat přímo a nemuseli platit žádnému prostředníkovi či agentovi. Ten se navíc jen zavázal k vágní formulaci, že „vyvine maximální úsilí“ třeba k zajištění smlouvy v zahraničí, což je u soudu jen obtížně vymahatelné.

Jedním příkladem za všechny je kauza „agenta“ jménem Libor Švindl. Tento muž někdy i méně úspěšným hráčům či juniorům údajně sliboval zajištění angažmá v zámoří, vybíral prý od nich nemalé částky, ale skutek utek.

Případ nabral takových obrátek a rozsahu, že Švindl nakonec předloni skončil u kladenského okresního soudu s obžalobou za zpronevěru. Obžaloba a zatím nepravomocný rozsudek z loňského 13. listopadu mu kladou za vinu poškození nejméně jednadvaceti lidí včetně několika Slováků se škodou přesahující dva milióny korun.

„Byl mu uložen úhrnný trest odnětí svobody na 5,5 roku do věznice s ostrahou a také peněžitý trest padesát tisíc korun,“ upřesnil v pátek místopředseda kladenského soudu Ivo Poštolka.

Na množící se případy takových „agentů“ proto hokejový svaz zareagoval tím, že předloni v listopadu spustil projekt tzv. certifikace agentů, kteří jsou oficiálně registrováni přímo u ČSLH. Jejich seznam je na stránkách svazu.

 

Peníze nechce předem

A jak vlastně má spolupráce s agentem vypadat? Nejnadanější mladé hokejisty sledují skauti i samotné kluby už od malička. První profesionální smlouvu s klubem však mohou hráči získat až v šestnácti letech.

Když si někdo řekne o peníze za své služby dřív, tak je to podle dlouholetého hokejového agenta Pavla Maršouna podvod. „Normální agent si bere peníze až v okamžiku, kdy ten kluk vydělává nějaké větší peníze na základě profesionální smlouvy. Dostává od něj asi pět procent. Do té doby nemůže po hráči přece nic vyžadovat,“ má jasno Maršoun.

Ten mimo jiné zastupuje nejlepšího českého hráče současnosti Jakuba Voráčka z NHL či v české extralize reprezentanty Jakuba Klepiše z Mladé Boleslavi anebo ostrostřelce Martina Růžičku z Třince. Často to podle něj může trvat i několik let. Vždyť výplaty mladíků za jejich první profesionální smlouvu se podle agentů pohybují jen od tří do sedmi tisíc korun měsíčně.

Služby pro Maršounovy klienty přitom bývají prý individuální. Někteří klienti od něj potřebují zařídit lékaře, jiní kondičního trenéra, materiální vybavení nebo jen konzultace. Samozřejmě u dospělých profesionálů mají pak agenti hlavně v popisu práce vyjednání co nejlepší smlouvy pro svého klienta.

Zdroj: Právo

Kontakt

Transparency International – Česká republika, o.p.s.
Sokolovská 260/143
180 00 Praha 8
tel.: +420 224 240 895
e-mail: korupcniviceboj@transparency.cz
web: www.transparency.cz
Transparentní dárcovský účet TI: 2100385154/2010

Partneři

Saatchi & Saatchi

 


Na našem webu používáme cookies. Cookies jsou soubory, které slouží k měření funkčnosti webu, přizpůsobování obsahu webu, napomáhají tomu, abyste na našem webu byli spokojeni. Využíváním webových stránek s tímto souhlasíte. Další informace >